Víla

Druhá tráva

1:JdAe po skosený trDávAě a jde tak, jak se to pDíšAe:
s větrem v zHmádech, s kytkou v hlEmavě,Hm    F# dHmůstojně a tEmiše,Hm 
a z polí slAítají se ptDácAi a kEaždej z nich jí vAěřEí,
Dona se pak vrG#acDí a má v Arukou jejich DpeAří.
2:JAe to můj člověk s hlavou v kDřížAi, umírající v hDorkAu,
můj plakát na Hmirefýži i má socha u New EmiYorkHmiu,
je to Dmůj voják beze jG#Dna, i tAen parník v ústíD NěAvy,
jDe to jediná má G#žeDna, jenže tAa, která toD nAeví.
*:Místo k nF#mí však mířím nHměkamF#m, kde je ten, co se tak vztHmeká,F#m 
že ta hrG#ůza, kterou CčekG#ám, není Dta, která mě G#čekDá.
3:Ten můj pocit nemá hranic, ta má víra bez rezervy,
že už nezmůžu se na nic, ani na pevný nervy,
natož na nějakou vílu, a že už nevím, o co kráčí,
třeba nemám sílu, a třeba mi to stačí.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:16:30.087+00:00
Datum poslední změny :2017-07-16T16:19:58.379864+00:00
Výsledky hledání: